Report: FREESTYLE KEMP 2019 JUNIOR vol.2
Snowboardová Máma Verča:
Moje zvíře (rozuměj 4-letý syn Barnabáš) se prohání na vrcholcích Krkonoš už od miminka, letos začal jezdit na snowboardu a protože to chce pořád pilovat a hodit to do latě, zúčastnil se Junior Freestyle kempu na Moravské boudě, který už řadu let pořádá Joseph.
Přijela sem partička lehce zakřiknutých, ale příjemných dětí. První den po příjezdu se šly děti předvést svým koučům a rozdělit se do skupinek od naprostých začátečníků, po ty co už tomu šlušně nakládaj a chtějí se naučit něco nového. Díky počtu dětí a k tomu koučů, měly všichni dostatečně individuální přístup. Ale byl to freestyle kemp, takže začátečníci spolu s koučem Kubou do toho vlítli ve velkým stylu a za den a půl se vesele mohli přidat k ostatním kemperům a s prstem v nose společně sjíždět první bedýnky.
Nadšení bylo strhující a mezi tím už se v parku hecovali holky a kluci od 10 do 15 let, pro mě z nich lezly neuvěřitelné snowboardové kousky. Holčina s boží rovnováhou (Lucka) začla rovnou sázet tailpressy na bedýnce, protože koučové Fantys a Kašpi vypozorovali, že tenhle pohyb by jí šel a druhý den to stejně tak lehce zvládala i na railu.....a tak to bylo u všech , každý se opřel do něčeho nového, padaly jibové triky i polety na skokánku. Malí kluci (4, 6, 7let) pilovali jízdu, základní triky a bedýnku. Byli neuvěřitelní a já se fakt kochala a záviděla i když tábor v Jabkenicích bejval taky príma:))).
Měli jsme v partě svého dvorního fotografa Radka a koučové kempíky při všech jejich pokusech natáčeli takže večery byly v rytmu video a foto koučingu. V půlce kempu proběhlo motivační ohodnocení s dárky, protože to se fakt vybízelo. Taky jsme si udělali večerko s ohýnkem a opékáním buřtů....myslelo se i na vegetariány....ti měli chleba a kečup :).
Jeden den bylo počasí pod psa, namrzlo po noci, do toho déšt a mrak, takže jsme po třech jízdách byli všichni durch a tak se v chatičce u vleku zatopilo a rozjela se hudební výchova s kytarou pod taktovkou místního vlekaře a sbormistra Toma. Myslím, že nám to všem prospělo a před odchodem na oběd a následným workshopem mazání prken tam kempíci narvali dalších pár triků. Se super atmosférou se to jelo až do závěrečného dne, kdy se nám rozzářilo sluníčko a připravilo jarní slash, takže poslední jízdy se nesly v rytmu volných sestaviček a velkého užívání a na všechny začal lézt stesk, že dole už je jaro a další tenhle supr mejdan v parku bude až příští zimu. Zamáčklý slzy u rolby a čáááuuuu...A já bych tam svoje dítě poslala i samotný jak o něj bylo postaráno.....pět tatínků....pohoda, ale sám nepojede!, protože tam chci bejt znova taky :)
Máma
Kemperka Lucka Procházková: "Holčina s boží rovnováhou"
Mám za sebou nejlepší snowboardový kemp na jakém jsem kdy byla. Už od začátku mi bylo jasné, že to bude skvělý týden a že si ho užiju. Všichni byli hodní, milí a přátelský. Ubytování bylo dobré s výbornou kuchyní s možností výběru jídla k večeři.
Pokud si myslíte, že se za pár dní nenaučíte jezdit, tak se pletete. Jeli s námi kluci, kteří na tom stáli poprvé a na konci jezdili překážky jak nic. Většinu času jsme jezdili, u čeho nechybělo ani natáčení, focení a poté rozebírání stylu jízdy a rad jak co zlepšit. Ze začátku jsme začínali od základů jízdy a postupně posouvali naše hranice a každý svoje hranice posunul o mnoho dál. Stálo nás to krev, pot a slzy:), ale všichni jsme to ve zdraví zvládli. Byla tam spousta překážek a různé velikosti skokánků, takže vždycky bylo kam se posouvat dál.
U všech co nás učili bylo vidět, že mají praxi a uměli odhadnout co zvládnete a co bychom ještě neměli zkoušet, takže jsme jim mohli věřit. Všichni byli ochotní a když jsme se chtěli naučit něco nového, nebo něco navíc, uměli to skvěle vysvětlit a věnovali se nám.
Na sjezdovce jsme byli pomalu sami, takže nikdo nikomu nepřekážel a co znamená fronta na vlek jsem pomalu zapomněla. Kolektiv byl super, ve všem jsme se navzájem podporovali, bavili se a smáli se spolu. Když bylo jeden den opravdu hnusně šli jsme do chatky u svahu, hráli na kytaru, pili čaj a zpívali. Protože se do odpoledne počasí nezlepšilo tak nás koučové naučili voskovat snowboard. Nechybělo ani večerní ježdění následováno táborákem a opékáním buřtů. Na samém konci nechyběli ani zasloužené odměny v podobě super věcí od Horsefeathers a Mou. Odvezla jsem si spousty úžasných zážitků, ale hlavně nové zkušenosti, znalosti a už se moc těším na příští ročník!
Jak šel čas aneb luxusní a velmi obsáhlá fotogalerka od Radka Siebera:
